“Onli mi end z uaja“
Robert Zemeckis zahodil všechny ty podivné 3D bezduché pohádkové slátaniny a vrátil se nám v plné síle a v tom žánru, který mu sedí nejvíc. Napínavá romantická komedie, která vám sevře půlky a ze které se vám zapotí dlaně. Ano. Čtete správně! Ale asi si tohle přirovnání špatně vysvětlujete…
Možná jsem to s tímhle přirovnáním teď trochu přehnal, ale do jisté míry je to pravda. The Walk je totiž film, který je tak nějak rozdělen na dvě naprosto rozdílné části. Ale nejdřív si řeknem něco o příběhu. Ten je totiž o Francouzovi Philippu Petitovi (Joseph Gordon-Lewitt), který v roce 1974 udělal něco, z čeho by se 99.99% lidí na světě podělalo. Natáhl si lano mezi budovami Světového obchodního centra a bez jištění se po něm prošel. Několikrát. Wow. A to celé naprosto ilegálně a pod rouškou noci – a všem pod nosem. Aneb jak si ukrást jeden moment, vdechnout duši dvěma monumentálním budovám a ukázat, že nic není nemožné. Blázen s ocelovýma koulema.
A teď bych se rád vrátil k těm dvěma odlišným částem. První je pomalejší. Představuje nám svého hrdinu, ukazuje, jak se v něm probudila tahle zvláštní vášeň a co s ní chce dokázat. Tohle je ta romantická a komediální část. Chlap se zamiluje do provazochodectví (ano, je tu i nějaká ta žena, nebojte) a chce v ní být nejlepší. Nesetkává se s pochopením své rodiny, a tak hledá štěstí jinde. Najde štěstí a především najde i cíl, kterého chce dosáhnout. Projít se ve výšce nějakých 420 metrů nad zemí.
Druhá část filmu se ale docela rychle promění vyloženě v napínavý “heist” film říznutý dramatem. Plánování proniknutí s celým vybavením na střechu obchodního centra, týdny špionáže, pozorování, focení a kamufláží, které s blížícím se datem akce spouštějí v hlavním hrdinovi pochyby, jestli tenhle kousek vůbec dokáže. Nemůže myslet na smrt, a proto se snaží toto slovo vůbec nevyslovovat a vyhýbat se mu. Když přijde den D, ne všechno jde podle plánu a vy jako divák už jste úplně opustili ten rozverný styl první poloviny a jste teď s hrdiny zavření v mrakodrapu, potí se vám dlaně a svírají půlky, protože tohle 3D vám fakt může dát závrať.
Finále filmu je naprosto skvělé, a protože mrakodrapy už nestojí, spoléhá plně na digitální efekty – a hochu že jsou parádní. Budete se cítit, že tam nahoře jste taky. Že po tom laně jdete s ním a jak už jsem psal, sevře se vám prdel. Nebo alespoň mě se sevřela. Nemám rád výšky. A míru na tom má i kameraman Dariusz Wolski.
I přes pomalejší začátek jde o další hodně povedený film z rukou Roberta Zemeckise. Někomu může vadit přízvuk s jakým herci a především Gordon-Lewitt mluví, ale já s tím neměl nijak velký problém a zvykl jsem si během minut. Prostě super zážitek a když půjdete na 3D do IMAXu, bude jenom umocněný. (CinemaCity mi nic neplatí – tahle reklama je zdarma, bo vás mám rád!)
Z nějakého důvodu ale tenhle film za mořem netáhne a já se tomu zatraceně divím… takže vy všichni tady co máte rozum… hybaj do kina, holoto!
ŠUPEM NA 3D!
8/10
Filmové Skladiště 
Leave a comment